Skip to content

Auckland, Nový Zéland – dobrodružství začíná

Seděl jsem v letadle z Hong Kongu směrem do Aucklandu. Pomalu se rozednívalo, když v tom jsem spatřil první obrysy Nového Zélandu. Nadšení, krásné ráno a neznámá země v dohledu se spojily v jeden zvláštní pocit nového začátku. Pocit prázdné šachovnice, kde rozestavení figurek je absolutně na vás a váš nepřítel jste pouze vy sám. Je úplně jedno, jaký tah bude ten první, protože bez plánu není ani očekávání. A tak jsem se pomalu stal součástí hry kontrolované jen z nadhledu a nechal figurky táhnout podle svého.

Po přistání jsem byl překvapen, jak neuvěřitelně zelená je zelená. Hned jsem si to odůvodnil ozónovou dírou nad Novým Zélandem. Možná, že je to právě tím. Slunce je zde neuvěřitelně silné, takže je vše přesaturované. Z letiště jsem nasedl na autobus směrem do centra. Vystoupil jsem a našel hostel – YHA Auckland International. Ubytoval jsem se a vyrazil prozkoumat centrum města, sehnat sim kartu, bankovní účet a IRD číslo (něco jako daňové číslo – pro práci). Sehnal jsem pouze sim kartu, ostatní se mi podařilo sehnat až další den, protože jsem nevěděl, co k tomu potřebuji.

První dojem z Aucklandu byl smíšený. Nejdříve jsem si říkal, jak je to cool město a že bych si tu dokázal i představit žít, za dva dny jsem si to ale rozmyslel. Milion a půl obyvatel, velice špatná infrastruktura – je to taková obří vesnice s malým moderním centrem. Městská hromadná doprava – hodně špatný, žádné metro a ani jsem kloudně nepřišel na to, jak fungují autobusy.

Ještě ten večer jsem šel na večerní procházku/běh na Mount Eden – vyhaslá sopka – kterých je po Aucklandu nespočet. Aucklandu se říká město tisíce vulkánů a taky plachet. Těch plachet jsem tolik neviděl, protože jsem na to neměl čas. Noční pohled na Auckland z Mt. Eden je docela nuda. Světla rodinných baráků a malinkaté centrum s pár “mrakodrapy”. Asi jsem byl zhýčkaný Hong Kongem. Nepovedená fotka níže je zajímavější, než jak to vypadá ve skutečnosti.

Night Auckland
Noční Auckland

Hostel

První večer na hostelu jsem se seznámil s ostatními cestovateli. Němec, Němec, všude samý Němec. A ještě k tomu okolo 19 let. Říkal jsem si, že jsem asi na špatném místě a že jsem měl přiletět o 6 let dříve. Jestli si chcete procvičit Němčinu, nejezděte do Německa či Rakouska. Jeďte na Nový Zéland. Je tu krásná příroda, surfing a o Němčinu zde není nouze. Stačí přijet do jakéhokoli hostelu a můžete “šprechtit”. Právě teď v jednom sedím, píšu a neslyším slovo anglicky. 😀 Hodně jsem si také užíval košíku plného jídla zdarma, které v hostelu často zbyde po ostatních.

IRD číslo a bankovní účet

Druhý den v Aucklandu jsem šel do banky zařídit si účet a IRD číslo. V bance na přepážce mi řekli, že si to musím předvyplnit online. Tak jsem sedl na zem, připojil se na wifi a začal jsem vyplňovat. Nikdo se nedivil, že tam sedí bosý mladík, což mi přišlo docela vtipné.

Když jsem přišel na hostel, tak se všichni divili, že mám již vše zařízené. Někteří seděli týden v hostelu a neměli ani číslo. Nevím, co dělali.

Maori přízrak

Šel jsem si koupit pivo. Na všechen alkohol musíte mít pas, jinak vám skoro nic neprodají. Vrátil jsem se na hostel a šel jsem do spodní společenské místnosti. Najednou se tam objevil Maori chlápek kolem 60 let. Docela jsem si říkal, co tam dělá. Posadil se a zeptal se, jestli nechci pivo. Měl jsem svoje, ale dali jsme se do řeči. Začal mi vykládat o Novém Zélandu, a když jsem mu řekl, že vůbec nevím, kam mám z Aucklandu odjet, tak mi řekl, že má známého v okolí South Taranaki. Popsal mi, jak parádní místo je to na surfování a že hora Taranaki (obří vyhaslá sopka) je něco neuvěřitelného na pohled. Na papír napsal adresu, jméno nějakého místního farmáře a řekl mi, ať jedu do New Plymouth, najdu tamní zlaté stránky a zavolám mu. Na papír také napsal, co mu mám říct a prý mě dá ubytování a práci na mléčné farmě. Bylo to docela zvláštní, ale řekl jsem si, že když nic, tak se vydám tam. Byla to asi jedna z těch figurek, která mi nabídla první tah. Zbytek dne jsem ještě potkal zvláštního fanatika z Fiji – asi bezdomovec – hulákajícího, že všechno spasí. Byl jsem rád, že nespasil můj batoh s počítačem. Večer jsem strávil klábosením s ostatníma v hostelu.

Maori přízrak
Maori přízrak

Třetí den – co teď?

Třetí den jsem se probudil a chtěl jsem si prodloužit pobyt o jeden den. Bohužel nebo bohudík žádný hostel v celém Aucklandu neměl volno, tak jsem začínal mít strach, že budu muset spát na ulici. Na cestu do South Taranaki jsem ještě nebyl připraven a nevěděl jsem ani, jak se tam dostanu.

Couchsurfing (platforma pro cestovatele) byla moje jediná možnost, která nakonec rozhodla o mém prvním směřování. Po odeslání asi 30 žádostí mi nakonec naštěstí odpověděl jeden pán – Benoit – který mi napsal, že můžu přijet. Bylo to ovšem mimo Auckland, ale neměl jsem na výběr. A tak jsem se v 6 hodin odpoledne vydal na západ asi 25 km od Aucklandu. Do místa, kde tropický prales přebírá kontrolu, a když odjedete na pár měsíců ze svého domu, tak ho po příjezdu nemusíte ani najít.

Laingholm bush
Džungle v Laingholmu

Warning: Declaration of PLL_Walker_Dropdown::walk($elements, $args = Array) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /data/web/virtuals/160051/virtual/www/domains/wonderwayofj.cz/wp-content/plugins/polylang/include/walker-dropdown.php on line 94

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *